Prokletá noc II.
Po opuštění baru začínají být mé vzpomínky značně zahalené opojnou mlhou alkoholu. Ovšem na dva úseky večera, které bych nejraději vymazal si pamatuji do každičkého detailu... naneštěstí.
Z cesty do Daisukeho bytu si jen matně pamatuji namíchnutého taxikáře. Bál se totiž, že z baru nakonec žádný zákazník nepřijde. No, ani se mu nedivím. Pravděpodobně jsme se tam zdrželi trochu déle než se počítalo, protože z našeho jednoho odchodového panáka se nakonec stali tři!!! Ostatně ty tři pánaky vysvětlují mé menší výpadky paměti.
Po nasoukání do taxiku, ujistil Daisuke řidiče, že zaplatí i za jeho čekání a tím taxikářovi vykouzlil úsměv od ucha k uchu.
Další věc, kterou si pouze matně vybavuji je obdiv nad Daisukeho příbytkem, ale ikdybyste mě bili palicí do hlavy, tak si za boha nevzpomenu na vybavení bytu. V tom okamžiku jsem si uvědomil, že je ještě bohatší než jsem si původně myslel.
Z mého obdivu se jako kouzlem ocitnu usazený na pohovce a pozoruji Daisukeho, který stojí v kuchyni a z ledničky vytahuje alkohol.
„Dáš si jagermaistra, že?“
Neobtěžuje se s čekáním na můj souhlas a bez okolků naplní naše sklenice.
Flašku umístí zpět do lednice, pohárky položí před nás na konferenční stolek a usadí se za mnou.
„Nemám rád Jagermaistra,“ prohodím do prázdna a usrknu ze sklenice tento zapovězený alkohol.
Cítím na sobě Daisukeho zvědavý pohled, ale žádnou otázku nepoloží.
„Chceš vědět proč?“ Zeptám se zvědavě.
„Chceš mi to říct?“ Odpoví otázkou.
„Jo.“
Nemluvil jsem o tom nejmíň tři roky. Ani Riouchimu jsem to nebyl schopný říct.
„Jagermaistra jsem naposled pil před pěti roky,“ zasměji se sám sobě.
V téhle záležitosti se vážně chovám dětinsky, už jsem to měl dávno nechat plavat.
„Po střední mě opustila má přítelkyně kvůli jinému. Chodil jsem s ní delší dobu, něco přes dva roky a nebyl to vůbec lehký rozchod. Tuhle verzi jsem Riouchimu a všem zvědavcům řekl, ale není to úplná pravda.“ Hlasitě si povzdechnu.
Zmínil jsem, že jsem o tom nemluvil tři roky, ale to taky není pravda... tohle je poprvé, kdy o tom mluvím nahlas.
„Ano opustila mě kvůli někomu jinému. Ale ten jiný byl můj nejlepší kamarád. Teda to jsem si, alespoň myslel,“ zasměji se ironicky.
„Znali jsme se od školky. Chodili jsme společně na základku i střední a veškerý čas jsme trávili spolu. Dokud jsem nezačal poslední dva roky na střední chodit s ní. Začali jsme se poflakovat všichni tři společně. Pamatuji si, jak jsem si tehdy naivně myslel, jaké to mám štěstí mít holku kterou miluju a tak skvělého nejlepšího kámoše. Ostatně jsem jim to i rád opakoval a první rok vždycky řekli něco podobného, ale v posledním ročníku se jen přihlouple usmáli a neřekli ani slovíčko. Nedošlo mi vůbec, že se něco změnilo. Ani v té nejhorší noční můře by mě nenapadlo, že celý poslední ročník spolu šoustali za mými zády.“ Řeknu naštvaně.
Netušil jsem, že ta vzpomínka ve mně dokáže vyvolat stále tolik negativních pocitů.
„A dál?“ Prolomí ticho Daisuke.
Zmateně se na něj otočím a uvědomím si, že už delší dobu mlčím.
„Jo, promiň,“ zasměju se pitomě.
„A dál? Celý čtvrtý ročník to takhle pokračovalo. Všechno jsem si ale poskládal až postupem času. Jejich drobné změny v chování ve čtvrťáku potom náhle dávaly smysl. Po matuře za mnou přišli s vážnými obličeji jako na pohřbu a vpálili mi do ksichtu jak se milují a že jsou pro sebe stvoření a bla bla bla. Nezmohl jsem se ani na slovo. Jen jsem na ně tupě zíral jako opařený a čekal, kdy se rozesmějí a řeknou že to je celý jen vtip.“ Bože, byl jsem tak naivní!!!
„Nic takového samozřejmě nepřišlo.“ Dodám s hořkostí v puse.
„Potom se zbalili, řekli promiň a nechali mě samotného stát uprostřed parku. Vybrali vážně příhodné místo. Sedl jsem si na lavičku a hodiny jsem tam zůstal a zíral do prázdna. Dodnes si nejsem jistý od koho mě víc zasáhla ta zrada. Jestli od ní nebo od něj... kdo ví.“
„Od té doby jsi je už neviděl?“ Ukáže předci jen trochu zájem Daisuke, ale na tváři neprojeví žádný cit.
„Ne. Na druhý den odjeli někam do Evropy. To vím, ale jenom z doslechu. Mě nic takové samozřejmě neoznámili.“
„Jak se jmenovali?“
Překvapeně se zadívám na Daisukeho. Počítal jsem, že jen lhostejně vyslechne můj příběh.
„Ehmm... nechci vzpomínat na jejich jména. Nechci je ani vyslovit na hlas.“ Odpovím tiše.
Vím, že je to dětinské, ale i za tolik let jsem ještě nebyl schopný se s tím vypořádat. Smířit se s jejich zradou.
Miloval jsem ji, miloval jsem svým způsobem i jeho. V té době byli pro mě nejdůležitějšími lidmi na celé planetě.
„A jak to souvisí s jagermaistrem?“ Opět prolomí ticho Daisuke a vytrhne mě z mých úvah.
„S jagermaistrem?“ Opakuji přihlouple.
„Jo s jagermaistrem,“ vzpomenu si na začátek našeho rozhovoru.
„No, po několika hodinovém sezení v parku jsem přišel dom a skoro na ex jsem žahl celou flašku jagermaistra, kterou měli naši doma. Nehorázně jsem se pozvracel a usnul na záchodě.
Ráno jsem byl zničený jak psychicky tak i fyzicky. Ještě k tomu do mě naši hučeli jestli jsem normální. Bylo to snad nejhorší ráno v mém životě.“
„Od té doby jsem jagera nepil. Mám to pití spojené s něma dvouma. Proto jsem se dnes ani nezmohl na odpor, když jsi ho objednal.“ Dodám tiše.
„Ale možná je už čas to nechat plavat.“ Natáhnu se pro skleničku a jedním hltem dopiji zbytek alkoholu až do hořkého konce.
Daisuke mě nadále intenzivně pozoruje. Nakonec přeci jen odvrátí pohled ke své sklenici a jedním hltem ji vyprázdní.
Upře svůj pohled opět k mé maličkosti a poprvé v životě mě obdaří svým úsměvem. Jsem si jistý, že těmito úsměvy neplýtvá pro každého.
„V takové situaci se nedá dělat nic jíného než pokračovat v pití.“ Řekne povzbudivě, stoupne a zamíří si to směrem k lednici.
V jeho očích byl viditelný náznak smutku. Postřehl jsem ho jen chvíli, protože vzápětí nasadil zpět svou kamenou masku. Ale viděl jsem ho... jsem si tím jistý!
Nejspíš prožil také něco nepříjemného, ale nenašel jsem odvahu se zeptat.
Po této konverzaci mám opět okno a poté si vybavuji až poslední úsek večera.
Nepamatuji si, co bylo přesně tou jiskrou, která rozhoupala Daisukeho k přítáhnutí mé maličkosti k jeho tělu, ale jednu věc vím jistě... a to, že mi hlavou projela tato myšlenka:
„Konečně... konečně jsem v Daisukeho náručí.“
Proč jsem ale toužil být v jeho náručí?
Vybavím si jistě, že atmosféra okolo nás byla prostoupena chtíčem. Chtíčem po našich tělech. Chtíčem po sexu.
Ještě nikdy s nikým jsem takovou neúnosnou potřebu nepocítil. Byl to ale můj chtíč nebo Daisukeho, který naplnil celou místnost... nebo nás obou?
Daisuke uchopí mou paži a násilím si mě přitáhne k sobě. Druhou rukou projede skz mé vlasy a zamíří si to směrem k týlu, kde svůj stisk zintenzivní a velitelsky si mou hlavu natočí k polibku.
Líbání není vůbec ostýchavé, přímo naopak. Násilně a hrubě mi vsune jazyk do úst. Je to tak rychlé, že i naše zuby o sebe hlasitě cinknou. Ani mě nenapadne klást nějaký odpor, protože to chci stejně jako on. Polibek Daisukemu vehementně oblácím bez jakkéhokoliv zaváhání. Naprosto se poddám jeho vedení.
Nepoznávám sám sebe. Nedočkavě mu ovinu paže kolem jeho krku a tím jsem zničil veškerý odstup mezi našimi těly, který mě přiváděl k šílenství. Jeho ruce mi zajedou pod košili a začnou mi klouzat po celé délce zad.
Náhle mě ale zmate, když se pokusí vyprostit z mého sevření. Nemám v úmyslu se ale zvdálit ani o píď, proto se k jeho tělu ještě víc přisaji. Jeho reakce na sebe nenechá dlouho čekat.
„Neboj, nikam ti neuteču,“ zašeptá pobaveně a stoupne si z pohovky společně s mým vláčným tělem zavěšeným do jeho.
Už chápu, proč se chtěl vysvobodit, ale zvládl vstát bez větší námahy i s mou maličkostí. Musí být vážně silný.
Stále pokračujeme v prozkoumávání našich úst a rukama přejíždíme nedočkavě po našich tělech. Daisuke nás pomalu začne směrovat do ložnice.
V tom ale nadrženě přejedu jazykem po celé délce jeho zoubků a začnu se drze třít o jeho tělo. Daisuke ztratí naprosto vedení našich těl a na místo projití dveří hlasitě narazíme do zdi. Má ruka se začne sama od sebe hýbat a sjede dole k Daisukeho klínu, kde se snaží rozepnout knoflík u kalhot.
K vysvobození jeho nadržené věci, ale nedojde, protože mě lehce odstrčí ruce a zašeptá:
„Ložnice.“
S úsměvem přikývnu a rázujeme si to s našimi propletenými těli opět přímo do ložnice. Nejsme schopni se od sebe ani na tu chvíli odlepit, abychom bezpečně trefili. Nemůžu se vzdálit od Daisukeho. Jeho tělo na mě působí jako magnet, od kterého se nelze odtrhnout.
Přestal jsem naprosto myslet, jen jsem se oddával touze a chtíči, které mi prostupovali celým tělem.
Netuším, kde se ve mně vzala ta neukojitelná touha po Daisuke, nic takové jsem k jinému muži v životě necítil. A ani v tom nejdivočejším snu by mě nenapadlo, že někdy pocítím!
Daisuke mě silněji zatlačí do hrudi, spadnu do postele a Daisuke se hned v zápětí svalí na mě.
Naše polibky stále více přetékájí touhou, která nemůže být utišena pouze líbáním.
Obratně mě vysleče z košile a ze sebe ji shodí taky.
Pomalu si začne značkovat cestu polibky od úst směrem dolů, kde se zastaví u bradavky.
Nejprve ji lehce políbí, poté hladově obkrouží jazykem a zkousne zuby.
„Auu,“ zakřičím bolestí a nečekaným vzrušením.
Zaslechnu jen jeho uchechtnutí a hned si to začne rázovat nenápadně k druhé. Opět nejprve ucítím letmý polibek, obkroužení a celý se napnu v očekávání skousnutí. Nic se ale nestane.
Namísto toho dál pokračuje v hraní si s bradavkou a nenápadně se začne přesouvat rukou do mého klína, kde obratně rozepne knoflík u kalhot.
Aby mě mohl zbavit přebytečného oblečení opustí svým jazykem mou bradavku.
„Ehmmm,“ uklouzne mi nesouhlasný sten, když ji přestane škádlit jeho hřejivý jazyk.
Naše oči se poprvé střetnou po přesunutí do ložnice. Nestoudně mi hleděl do očí a přitom nehnul ani brvou. To neukáže žádné emoce ani v takové situaci?
Jeho pohled mi začne být nepřijemný, proto zavřu oči.
Obě jeho ruce mi sjednou ke kalhotám, které sundá i se zbytkem mého oblečení.
Ústý mě políbí těsně nad pupík a polibky se dostane až k opuštěné bradavce. Jakoby s ní ještě neskončil a musel uspokojit i ji. Přitom mi ale začne sjíždět druhou rukou k penisu a konečně přejede dlaní po celé jeho délce.
Pod tímto dotekem jsem se vzrušením napnul jako struna a hlasitě zvasténám:
„Daisuke.“
Nešlo to zastavit, jeho jméno mi vyletělo samo. Chtělo být řečeno, samo si prodralo cestu ven. Po jeho jménu mi na jazyku zůstala sladká příchuť.
Vyslovení jeho jména na Daisukeho mělo nečekaný účinek.
Silně se mi přisaje ústy k bradavce a začne rychleji přejíždět po penise.
Na mé tělo, toho bylo až moc rozkoše najednou. Uvědomil jsem si, že už to dlouho nevydržím.
Daisuke si toho všiml také, protože začne zrychlovat své pohyby rukou a zoubkama se zakousne nestydatě do bradavky.
Exploze rozkoši, kterou mi to přineslo mnou projela jako uragán a dovedla mé tělo k blaženosti.
Po sklidnění mého bušícího srdce a dechu jsem otevřel oči a v šeru jsem zapátral po Daiseke. Byl stále tam, nikam nezmizel. Bradu lehce opřenou o můj pupík a zkoumal mě tím svým typickým arogantním pohledem.
Netuším přesně kolik času uběhlo, ale mně to připadalo jako celá věčnost. Déle jsem už nevydržel a rozčíleně jsem vyjel:
„Proč na mě pořád tak civíš?“
Lehce škubnul hlavou a zatvářil se jako by právě procitl ze sna. V jeho očích se náhle objeví zuřivost.
„Děje se n...“ Ani to nestihnu dopovědět, protože mě násilně uchopí za boky a přetočí mé tělo na břicho.
„Co to děláš?“ Vyjeknu překvapeně a naštvaně.
Na místo odpovědi se mi silně přisaje ústy na krk.
„Necho toho!“ Řeknu zuřivě a pokusím se přetočit, abych ho ze sebe shodil dolů.
Je ale moc těžký, ještě k tomu si mě rukou silně přidržuje, aby si byl jist svou kompletní převahou. Volnou rukou mi přejede po zádech a zastaví se u zadečku, po kterém mě začne přejíždět.
Vystrašeně se začnu cukat.
„Nech toho, prosím,“ zaprosím zoufale.
„Snad sis nemyslel, že budeš jediný, který si to užije.“ Zašeptá mi bez špetky jakéholiv citu do ucha a zakončí větu výsměšným tónem.
Teď si konečně uvědomím důsledky mojeho nerozvážného činu. Proč jsem si proboha začal něco s chlapem? A ještě s takovým jako je Daisuke?
„Ale já to nechci. Nikdy jsem to nedělal. Pusť mě prosím.“ Zašeptám vyděšeně a zkusím se opět vyprostit z jeho sevření. Nemá to ale žádný smysl. Je moc silný.
„Neboj se, jsem si jistý, že se ti to bude líbit. Do teď sis nestěžoval.“ Dodá výsměšně.
„Nemám tu nic při ruce. Ocumlej mi prsty.“ Zavelí a panovačně mi vsune dva prsty do úst.
„Ehmm,“ zamumlám nesrozumitelně ne.
Jeho prsty ale nevysune, proto ho naštvaně kousnu. Rychle vysune prty z úst a agresivně zvedne mou hlavu.
„Auuu.“
„Být tebou, tak se chovám jako hodný kluk. Vezmu si tě za každou cenu! Pokud nechceš, aby tě to zbytečně bolelo, tak uděláš co ti řeknu. A opovaž se mě ještě jednou kousnout.“
Uvolní své sevření a vsune mi opět prsty do úst.
Mám strach. Bojím se čeho všeho by mohl být schopný.
„A olízni je pořádně i jazykem,“ rozkáže.
Poslechnu. Nedovolím si znovu kousnout do prstů.
„To stačí.“ Vytáhne prsty z úst a vjede mi rukou mezi půlky, kde hrubě zatlačí na mou dírku a vstoupí prsty dovnitř.
„Ne!“ Zakřičím a stáhnu každý sval v těle.
„Být tebou tak se uvolním, jinak to bude mnohem horší.“ Rozkáže a zakousne se do mého ramena.
„Auuuu. Ne, prosím ne,“ zakňouřám zoufale ikdyž vím, že je to zbytečné. Nepřestane dokud nedostane co chce.
Pomalu se začnu uvolňovat a on postoupí prstama ještě hlouběji.
„Já nechci, já nechci,“ opakuju stále dokola.
„Jak chceš,“ oznámí rozzuřeně a vysune své prsty.
Náhle mě zmizí ze zad i část váhy jeho těla.
Že by si to vážně rozmyslel? Je to možné? Díky, díky ti bože!!!
Tělem mi projede neskutečná úleva a hlasitě si oddechnu.
„Do prdele. Roztrhl se...“ zaslechnu kousek od sebe Daisukeho.
Nejistě se otočím směrem k němu a vidím ho odhodit cosi malého na zem. Poté se opět natáhne ke stolku a výtáhne další malou věc.
Rožek si vloží do úst a škubne. Výtahne kondom a rychlím pohybem si ho nasune na svoji stopořenou věc.
Hlasitě zalapám po dechu a pokusím se rychle vstát.
Na to už je ale pozdě. Opět se celou váhou položí na mé tělo.
„Ne. Co to děláš? Pusť mě!“ Začnu opět panikařit. Myslel jsem si, že je po všem a teď tohle?
„Snad sis nemyslel, že jsem si to rozmyslel,“ dodá výsměšně.
„Na prsty jsi neústále opakoval, že je nechceš. Tak ti dám něco lepšího.“
„Ne, prosím.“ Začnu se opět vspouzet.
„Co jsem ti řekl!“ Uchopí mě opět hrubě za vlasy a nadzvedne mi hlavu. Jazykem mi přejede od lícní kosti až ke spánku a uvolní sevření.
„Přestaň se bránit. A teď klekni na čtyři.“
Vjede mi rukou na břicho a pomůže mé tělo nadzvednout.
Když jsem přesunul svou váhou na lokty a na nohy, uvědomil jsem si, že se celý chvěji.
„Přestaň to tady na mě hrát. Vím, že se ti to líbí. Tady je důkaz.“ Rukou mi přejede po mém opět vzrušeném penisu.
Jak je to možné?
„Ne, nelíbí...,“ pokusím se o poslední odpor.
Ale na to už je pozdě. Dlaněma uchopí mé hýždě a hrubě vnikne dovnitř mého těla.
Hlasitě zalapám po dechu.
Bolí to! Bolí to jako čert. Chci umřít!!!
„Dýchej," uslyším jako ze snu Daisukeho hlas a rychle se nadechnu.
Začne se ve mně nestoudně a drsně pohybovat.
Bolestí mi začnou stékat slzy po tváři a více se nezmůžu na žádný další odpor.
Z každého jeho přírazu jde cítit jeho zuřivost a agresivita, která nepřipustí žádný odpor.
Pomalu se mi začne začerňovat vidění a mé nohy začnou vypovídat službu. Během chvíle bych se
určitě svalil na postel, kdyby mě Daisuke neuchopil za břicho a nepřidržoval mé bezvládné tělo.
Náhle se mi ale zamotá hlava, vidění kompletně zčerná a to je poslední, co si z toho večera pamatuji.
Stále ležím na pohovce a po připomenutí včerejší noci jsem se nekontrolovatelně rozbrečel. Naprosto jsem se sesypal, nejsem schopný se ani natáhnout pro kapesníky.
Nehybně jsem zůstal ležet na pohovce a nechal slzy bez většího povšimnutí stékat po tváři.
Díky bohu za můj obrovský pud sebezáchovy, který mi nedovolil se zhroutit v autobuse nebo ještě hůř ráno v posteli vedle toho bastarda.
Komentáře
Přehled komentářů
to je mazec...ta povídka má něco do sebe...jsem vážně hrozně zvědavá, jak to bude pokračovat =o)
páni, to je teda..
(Elen, 30. 9. 2010 21:34)suprová kapitola. Sem opravdu moc zvědavá jak se to vyvine z takové situace. Těším se na trojku (MOC)
Teda!
(Haku, 24. 9. 2010 23:26)Tak to cumim....pre Takahashiho sa vecer skoncil biedne,ale nieco ma zaraza...ked rozpraval o minulosti a o tom ako ho zradil najlepsi kamarat tak Daisuke reagoval...co to asi znamena..pozna ho?...mam chabeho tusaka,ale teraz budem samou netrpezlivostou nehty ohryzat.Inak perfektna kapitola.
tak Daisuke se
(elrian, 21. 9. 2010 2:01)pěkně vybarvil, ale to neva, já záporáky ráda :-) taky si hned nemusí vyznávat lásku a skočit do náruče, tak ať to maj těžší...
krásná
(nagi, 19. 9. 2010 21:21)část, moc hezky napsana, ale co to Takashimu vyvádíš, doufám, že takhle nebude trpět moc dlouho a Daisuke se vzpamatuje, tesim se na pokracovani
wow..
(Luna, 18. 10. 2010 17:20)