Shounen-ai a J-rock

Nákupy věcí do školy se nakonec přesunuly na neděli. A kupodivu tu obchody mají v tu neděli i otevřeno. Jako první jdeme pro uniformu a pro zástěru k uniformě.
„Jakou uniformu si budete přát?“usměje se na nás prodavač sot va vejdeme.
„Foresterova střední kuchařská.“odpoví mu Adam.
„A velikost?“zeptá se podavač a kluci si mě přeměří pohledem.
„Dejte nám raději nejmenší co máte.“řekne po chvilce uvážení David.
„Nědělej ze mě nějakého malého anorektika.“ohradím se ihned.
„Klid zlatíčko.“usměje se na mě Adam a za mnou se ihned ozve Edwardovo odkašlaní, ať jim pipomene co jim nakázal.
„Tady to máte.“přinese nám prodavač celou uniformu. „Jinak kabinky jsou támhle.“pokyne nám k na druhý konec místnostni. Aniž bych se podíval na kluky tak si to k nim zamířím. Vejdu a zatáhnu za sebou závěs. Pak už nastane dilema. Šlo o obyčejné černé sáčko, černé kalhoty, černou košily a červenou kravatu. Košile mi byla velká, kalhoty no a sáčko už nemusím zmiňovat. Oblečený rozhrnu závěs. Kalhoty si nahoře přidržuju ruku.
„Mám problém.“zamračím se a kluci vybuchnou smíchy. Jako první se uklidní Edward.
„Nemáš doma nějakou černou košili bez potisku?“zeptá se mě. Po chvilce zayšlení prikývnu. „To bychom měli vyřešenou košili. Sáčko nebudeš potřebovat je teplo a kalhoty ...“
„Si holt budeš muset stáhnout páskem.“usměje se na mě Adam. Asi za hodinu jsme z toho obchodu venku. Edward mi tam ještě koupil nějaké zástěry, které patří k uniformám pro kuchaře. Jako další zamíříme do obchodu se sportovním oblečením. Edward odejde do kavárny s tím, že na to už nemá nervy a Evan odejde do obchodu s hudbou.
„Ahoj Yoichi, bigáda?“usměje se David na prodavače.
„To víš rodiče mě zapřáhli. Co vy tady?“usměje se Yoichi zpátky a hned k nám přejde.
„Potřebuje celou novou fotbalovou výbavu tady pro miláčka.“odpoví mu Adam a já ho kopnu do nohy.
„Nejsem ničí miláček.“zamračím se.
„Tak sluníčko.“opraví se.
„Ani sluníčko, ty úchyle.“vypláznu na něj jazyk.
„Dovol abych ti představil Toma, Yoichi. Jenaším novým přírustkem v týmu.“řekne nakonec David.
„Těší mě Tome.“usměje se na mě Yoichi.
„Taky mě těší.“uměju se.
„Neusmívej se tak na něho.“zamračí se na mě David.
„Proč ne?“střlím po něm pohledem.
„Ještě by si to špatně vyložil a začal tě taky balit. Stačí, že se o tebe musíme dělit s trojčatama a se Samem.“vysvětlí mi a Yoichi se začne smát.
„Nechtěl bych být ve tvé kůži Tome.“poklepe mě nakonec po rameni a odvede mě k botám. Po dvou hodinách z tama nakonec vypadnem a zamíříme ke kavárně kde na nás čeká Edward i Evan, který se už mezitím taky vrátil. Společně pak zamíříme domů. Je už večer takže se akorát pak navečeříme a rozejdeme se do svých pokojů.

 

Ráno mě probudí nepříjemný zvuk budíku. Vstanu a zamířím do koupeny, kde si dám achlo sprchu a připravím svůj zevnějšek do školy. Modřina okolo oka už nebyla tmavě fialová, ale kráně zezelenala. Obtáhnu si oči černou tužkou na oči a řasy si nařasím řasenkou. Přejdu do pokoje, Kalhoty školní uniformy si obleču k bokům, kde si je stáhnu páskem, kdybych si je měl vytáhnout výš až k pasu jak se tady nosí, vypadal bych v těch obrovských kalhotech jak dement. U boku mi z kalhot čouhají červené boxerky, které jsem si sladil s kravatou. Vidíte jak jsem inteligentní? Umím ladit dokonce i barvy. Nohavice si u kotníku zahnu. Obleču si černé ponožky a natáhnu si na sebe svoji uplou černou kočily. Nakonec si ještě uvážu kravatu, kterou si ale nechám trochu na volno. Nechci se přeci udusit. Takle oblečený sejdu dolů do jídelny, kde je prázdno. Trochu se zarazím a pak si uvědomím, že škola tady v japonsku je až na devět. Mrknu na hodiny a zjistím, že teprve sedum. Super, že já si nařídil budík na šest, stejně jako u nás doma. Nakonec se tedy rozhodnu, že uvařím alespoň snídani, když už jsem si přivstal. Přejdu tedy spojovacími dveřmi do kuchyně a dám se do přípravy. Nakonec udělám typyckou americkou snídani, což jsou vajčka a slanina, palačínky s javorovím sirupem a wafle. Vše odnesu vedle na jídelní stůl. Když se chci vrátit pro pomerančoví džus sejde dolů Mariana.
„Tome to je nádhera a jak krásně to voní.“obejme mě sotva si prohlídne stůl. „Děkuju, že jsi za mě uvařil.“
„Není zač, nějak jsem si spletl čas a vstal jsem dřív.“pokrčím rameny.
„Tak už se běž nasnídat. Já vám zatím připavím svačiny.“usměje se na mě a postrčí me ke stolu. Sotva si dosednu takse dolů přiřítí trajčata, dvojčata i Sam. Evan si sedne hned vedle mě než stihnou dvojčata protestovat a Sam schrastí židly z druhé strany ode mě. Ostatní se posadí okolo a pustí se do snídaně. Evan si nabere palačinky a dá si na ně pořádně javorového sirupu. Sam se na to znechuceně podívá a nabere si vajčka se slaninou.
„Proteiny.“špitne směrem ke mně a já se usměju. Nakonec si vezmu pár skořicových waflí. Za nedlouho se objeví Mariana a začne s námi taky snídat.
„Mami, vážně dobrá snídaně, ani si nepamatuju, kdy jsi naposledy udělala americkou snídani.“usměje se na ni Erik.
„Taky, že jsem ji já nedělala.“odpoví mu Mariana. „Tady Tom se po ránu činil.“dotá ještě a já zrudnu.
„Vždyť on má červenou kravatu!“ozve se po chvilce Ethan.
„Jo, strejda chce aby nastoupil na kuchařskou a ne na sportovní.“zamračí se David.
„A kde ten starý páprda přišel na to, že Tom umí vařit?“ozve se Erik.
„Dlouhá historie.“odpoví mu Adam.
„No neva, takže ...“otočí se Erik na mě a hodí po mě štěněčí pohled. „nechceš se stát mít mužem? Bez tvé kuchyně to už nepřežiju.“
„Tak na to zapomeň, Eriku.“ozve se ode dveří s dovnitř vejde Edward.
„Dobré ráno, tati.“ozve se sborově.
„Že se vždycky tak nevhod objevíš tati.“zamračí se Erik.
„To víš, správne naasování.“pokrčí Edward rameny, políbí Marianu na líčko. „Dobré ráno, lásko.“ a sedne si vedle ní. „Tak jak se těšíš do školy, Tome?“otočí se na mě a nabere si vajčka.
„Jsem na ni zvědavý, přece jenom tam bude plno dobrých kuchařů.“pokrčím rameny.
„To je fakt. Uvidíš, že se ti tam bude líbit.“usměje se na mě Edward.
„Je tam plno tělocvičen...“ozve se Sam.
„A hřišť.“doplního do David.
„Jo a hřišť, uvidíš, že se to bude zábava.“usměje se Sam.
„Jo jasně.“pokrčím rameny.
„Dojezte mládeži, za chvíli byste měli odjet.“ozve se Edward.
„Ještě, že máme sedmimístné auto.“oddechne si Sam.
„Proč?“zaptám se nechápavě.
„Jinak by vznikla hádka s kým pojedeš.“usměje se. „Tak zvedat. Řídím.“projede celý stl pohledem a všichni se pozvedají, tada až na Edwarda. Mariana ještě před náma zmizí v kuchyni. My ostatní se vydáme za ní.
„Nezapomeňte si vzít svačiny.“přikáže klukům Mariana. „A tady máš ty, Tome.“usměje se a podá mi tašku přes rameno. Super, že jdu na střední, ty příšerné aktovky ze základky bych už asi nepřežil. Usměju se na Marianu a vydám se za klukama. U auta začne diskuze, kde kdo bude sedět. Nakonec sedím na místě spolujezdce, protože Sam určitě nebude mít čas mě omatlávat, když bude řídit, jak to kluci vykoumali. Po půl hodině jízdy dorazíme do školy a zaparkujeme na parkovišti. Vytoupíme a já se rozhlídnu po školním dvoře.
„Velké že?“usměje se na mě Ethan sotva si všimne mého užaslého výrazu. „Měl bys vědět, že Foresterova střední vznikla spojením 4 středních škol. Kuchařské, kde je ředitelem Sei. Nomální, kde je ředitelem taťka, hudební, tam je ředitelka a to je Seiova žena Selie a sportovní tam je ředitel Izuchi Katashi, který jako jediný není s náma nic do rodiny.“vysvětlí mi.
„Aha.“hlesnu.
„To nic zvykneš si, navíc jsou všechny budovi na jednom školním pouzemku, takže se nemusíš bát, že by jsi musel někam jinam a jsou ještě propojené chodbami a mosty.“řekne mi a ukáže mi most pod kterým zrovna procházíme. „Jinak nomální studenti mají modrou kravatu, kuchaři červenou, sportovci zelenou a hudebníci bílou.“
„Ještě něco co bych měl vědět?“zamračím se.
„Jen moc nešpul tvoji prdelku.“usměje se a pleští mě přes ni.
„Ty.“zařvu na něho a vydám se zatím zbabělcem co přede mnou utíká. Ethana chytí až nějací dva vysocí svalnatí kluci. Podle červených kravat poznám, že jsou z kuchařské, stejně jako od teďka i já.
„Hudebník.“řekne jeden z nich opovržlivě. „A buzeruje nám malého kuchaře.“
„Co řekneš na svoji obranu.“zavrčí na Ethana druhý z nich a pak mu vrazí pěstí do břicha.
„Nechte ho.“přeběhnu k nim.
„Proč?“zamračí se na mě jeden z nich. „Nenecháme, aby nějaký posraný hudebník nám buzeroval malé.“natáhne se, že mu ubalí další, ale to nestihne. Rychle si zpevním svaly, vykopnu a nohou ho vezmu přímo do solaru. Hromotluk to neustojí a odletí kousek stranou.
„A co ty ještě tady? Chceš taky?“zavrčím na druhého, který Ethana drží. Ten ho ihned pustí a prchá pryč.
„Zapoměl jsem ti ještě říct, že se školy mezi sebou nemají moc rádi.“bolestivě se na mě usměje Ethan.
„Jsi v pořádku?“přejdu hned k němu a podepřu ho.
„Za chvilku budu.“usměje se. „Pojď půjdem najít ostatní, jak sme se honili tak jsme je nějak ztratili.“ Netrvá nám to dlouho než je uvidíme. Jsou za druhou budovou a hledají nás úplně všude i pod lavičkama.
„Že ty jsi ho chtěl pro sebe.“obviní Erik Ethana sotva nás uvidí a obejme. „No tak pojď zlatíčko, co ti jen ta moje zlá kopie udělala?“začne mi mumlat do vlasů.
„Moc se k němu netiskni. Musíme ho dovézt k strejdovi.“upozorní ho Sam a všichni se vydáme k jedné z budov.
„Trochu se ploužíš Ethane, nestalo se ti něco?“otočí se Evan na Ethana a zachraptí svou otázku.
„NE ne nic za co bych si nemohl sám.“usměje se na něj Ethan a dál jde kousek za námi. ZA nedlouho vejdeme do budovy a dostaneme se ke dveřím na které David zaklepe.
„Dále.“ozve se zevnitř hlas Seie.
„Jdi sám, mi už musíme do našich tříd.“usměje se na mě Adam a lípne mě na tvář. Postupně tak udělají i ostatní a pak už vejdu do ředitelny.
„Ahoj Tome.“usměje se na mě Sei dotva za sebou zavřu dveře. „Jen si tu něco dopíšu a pak už tě zavedu do třídy.“
„Ahoj, jasně.“usměju se a sednu si naproti němu. Asi za pět minut se Sei zvedne a já s ním.
„Tak jak to přežíváš u Edwarda?“ zeptá se mě, když procházíme chodbou.
„Jde to. Jen teď mám šest kluků.“odpovím mu a Sei se začne smát.
„Nějak jsem tušil, že to tak dopadne.“řekne sotva se vysměje. „Už jsme tady.“řekne sotva dojdeme k jedněm nerezovým dveřím.